Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Osnova předmětu Občanská nauka

2. ročník

1. Člověk jako občan v demokratickém státě

1.1.Stát a jeho funkce

1.2.Občanství jako státní příslušnost

1.3.Typy a formy státu

1.4.Ústava České republiky

1.5.Volby a volební právo

2. Člověk a právo

2.1.Pojem a význam práva

2.2.Právní stát

2.3.Právní řád

2.4.Právní ochrana – soustava soudů

2.5.Právní vztahy

2.6.Občanské soudní řízení

2.7.Správní řízení

2.8.Trestní právo

3. Člověk a ekonomika

3.1.Pracovní právo, trh práce

3.2.Majetek a jeho nabývání

3.3.Sociální zabezpečení

3.4.Daně

3.5.Národní hospodářství

3.6.Mezinárodní ekonomika

1.Člověk jako občan v demokratickém státě

1.1 Stát a jeho funkce

Stát je forma politické organizace lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek. Státní moc je nezávislá, neodvozená od žádné jiné ( suverenita a svrchovanost ).

Charakteristické znaky státu:

- organizace státu – soustava státních orgánů vykonávajících moc a správu ( státní aparát )

- právo – prostředek pro stanovení obecně závazných hospodářských a kulturních úkolů, pravidel a mezí chování lidí

- území a obyvatelstvo

- státní suverenita ( vnější a vnitřní – bývá omezována )

Funkce státu:

- vnitřní funkce:

- bezpečnostní – zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku

- právní – zajištění respektování právního řádu

- ekonomická – chod ekonomiky

- sociální – zajištění občanů v nemoci, stáří, nezaměstnanosti

- kulturní – péče o kulturní dědictví, rozvoj kultury, školství, vědy a výchovy

- vnější funkce:

- zajištění vztahů s dalšími státy – diplomacie

- zahraniční obchod

- ochrana území, boj za světový mír a mezinárodní bezpečnost ( terorismus )

Stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu, může však dobrovolně převzít závazky vyplývající z členství v nadstátních organizacích.

1.2 Občanství jako státní příslušnost

Státní občanství je členství jedince v daném státním útvaru. Zaručuje rovnost s ostatními členy státu a garantuje vzájemná práva a povinnosti mezi státem a občanem.

Jako občan je každý podřízen mocenským orgánům svého státu. Je povinen dodržovat zákony, platit daně, vykonávat vojenskou službu, apod. Zároveň využívá výhody, které mu stát poskytuje – např. stát pečuje o bezpečnost, organizuje zdravotní péči, vzdělávání a sociální zabezpečení občanů.

Státní občanství může člověk nabýt:

- narozením

- osvojením

- určením otcovství – otec je občanem ČR

- nalezením na území České republiky – pokud se neprokáže jiné občanství

- prohlášením – při rozdělení ČR a SR

- udělením – může požádat o udělení státního občanství ČR

Státní občanství může člověk pozbýt:

- prohlášením – člověk, který žije v cizině a má současně cizí státní občanství, se může občanství ČR vzdát

- nabytím cizího státního občanství – pokud se na vlastní žádost stal cizím státním občanem

- smrtí

Teorie vzniku státu:

Nejčastěji je vznik státu vysvětlován tzv. teorií smluvní – stát vznikl smlouvou mezi lidmi.

Další teorie vzniku státu:

- náboženská – vychází z božského původu státu, stát vznikl a existuje jako boží vůle

- patriarchální – stát vznikl postupným rozšiřováním rodiny

- mocenská – vláda silnějšího nad slabšími

- teorie násilí

1.3 Forma státu a forma vlády

Forma státu je dána několika složkami: formou vlády, politickým režimem, státním zřízením.

Forma vlády je způsob organizace státní moci. Rozděluje státy na demokratické a nedemokratické.

V demokraciích se na správě a řízení státu podílejí všichni občané státu. Platí zde ústavní řád a základní lidská práva.

Ve státech nedemokratických, v autokraciích, vládne jen úzký okruh osob nebo jedinec. Jsou potlačována lidská práva a svobody, nepřipouští se opoziční názory, používá se fyzický a psychický teror. Nejvyšším stupněm jsou totalitní diktatury, jejichž cílem je úplná kontrola nad každodenním životem občanů a neomezené řízení společnosti. Mohou mít podobu:

- aristokracie – vláda šlechty

- plutokracie – vláda úzké skupiny bohatých

- oligarchie – vláda určité vrstvy magnátů

- nomokracie – vláda jedince, diktátora

Autokracie = antidemokratické typy státu.

Teokracie = je stát pokládaný za výtvor boha. Osoba včele státu je považována za vykonavatele boží vůle.

Typy státu jsou jednotlivé druhy státního zřízení. Demokracii odpovídá republika i parlamentní monarchie (např. Velká Británie).

A. Monarchie – zaručuje dědičnou, doživotní vládu jednoho panovníka, může být:

a. absolutní – panovník má veškerou moc

b. konstituční – panovník je omezen parlamentem

B. Republika – její představitelé jsou voleni pouze na základě ústavy:

a. parlamentní republika – vedoucí postavení parlamentu, kterému je odpovědná vláda

b. prezidentská republika – má v čele prezidenta, který plní výkonnou moc

c. kancléřská republika

Územní struktura státu:

- unitární stát – jednotný, s jedinou vládou a jediným státním občanstvím na celém území státu (např. ČR, SR, Itálie)

- federace – je složený stát, tj, vzniklý spojením více států, jednotlivé části mohou mít vlastní ústavu i zákony, federace mívají společnou zahraniční politiku, měnu (např. USA, Švýcarsko, SRN, bývalá ČSFR)

- konfederace – svaz států, volné smluvní sdružení samostatných států při zachování vlastních ústav i občanství (bývalé Rakousko-Uhersko)

1.4 Ústava České republiky a zákony České republiky

Ústava – zákon č. 1 / 93 Sb. – základní zákon státu

Obsah ústavy

STÁT OBČAN

- struktura státních orgánů - postavení občana vůči moci:

- kompetence státních orgánů - zákonodárné

- funkce státních orgánů - výkonné

- soudní

Ústava:

- je vrcholem právního řádu, stanovuje zásady vydávání nižších právních předpisů

- ostatní právní předpisy jsou jí podřízeni a nesmí jí odporovat

- vymezuje obecné zásady řízení a organizace státu

- vymezuje postavení občanů, tzn. jejich práva a povinnosti

- nová se přijímá tehdy, když dosavadní už nevyhovuje

Struktura ústavy:

- úvod = PREAMBULE – obsahuje slib občanů, že budou chránit a rozvíjet bohatství země

- 8 hlav:

$ 1. hlava – základní ustanovení

§ čl. 1 = ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Zdrojem moc je lid, lid tuto moc vykonává prostřednictvím volených orgánů ( Parlament, vláda )

$ 2. hlava – moc zákonodárná – je svěřena Parlamentu, ten je tvořen 2 komorami:

§ 1) Poslanecká sněmovna – 200 poslanců volených na 4 roky, nad 21 let

§ 2) Senát – 81 senátorů volených na 6 let, nad 40 let

$ 3. hlava – moc výkonná – upravuje vládu a prezidenta

$ 4. hlava – moc soudní – Ústavní soud, nejvyšší soud, vrchní soudy, krajské a obchodní soudy, je nezávislá

$ 5. hlava – Nejvyšší kontrolní úřad – kontroluje hospodaření státu

$ 6. hlava – Česká národní banka – centrální banka státu, jejím úkolem je pečovat o stabilitu měny

$ 7. hlava – územní samospráva - Ústava člení ČR na:

§ Obce

§ Vyšší územní samosprávné celky – kraje

$ 8. hlava – ustanovení přechodná a závěrečná – návaznost Ústavy na jiné právní předpisy

1.5 Volby a volební právo

Volby:

- jsou jednou z nejdůležitějších možností, jak se mohou občané aktivně účastnit na politickém životě

- voliči v nich mají možnost rozhodnout, kdo bude vládnout a kdo bude v opozici

Druhy voleb:

1) prezidentské

2) parlamentní – do Sněmovny a do Senátu

3) komunální – obecní, krajské úřady

Funkce voleb:

- umožňují pokojnou změnu vlády

- určují reprezentaci

- udělují oprávnění vydávat zákony

- zahrnují zpětnou vazbu pro politiky a občany

Základní znaky voleb:

1) svobodné – volič má svobodný výběr mezi politickými subjekty

2) všeobecné – volit mohou všichni občané, kteří dosáhli určitého věku a mají právní způsobilost

3) rovné – hlasy všech voličů mají stejnou platnost

4) přímé – voliči hlasují přímo pro politické subjekty nebo pro jednotlivé kandidáty

5) tajné – umožňuje projev svobodné vůle, nikdo nemá právo vědět, komu dal konkrétní volič svůj hlas

Druhy volebního práva:

1) aktivní – právo volit od 18 let

2) pasivní – právo být zvolen od 18 let v komunálních volbách

od 21 let do Sněmovny

od 40 let do Senátu a na prezidenta

Druhy volebního systému:

1) systém většinový = majoritní

- rozhodující je většina hlasů, což snižuje počet stran Parlamentu, protože malé politické strany nejsou schopny získat v jednotlivých volebních obvodech většinu

- může být:

$ jednoduchý – zvolen je kandidát, který získá více hlasů

$ absolutní – zvolen je ten, kdo získá absolutní většinu hlasů, tzn. více než 50 %

$ kombinovaný – probíhá ve dvou kolech, v prvním kole je pro zvolení nutná nadpoloviční většina hlasů, ve druhém kole je zvolen kandidát, který získá více hlasů

2) systém poměrový = proporcionální

- výsledek voleb je stanoven podle poměru hlasů, které jednotlivé strany získaly, čím větší počet hlasů strana získá, tím větší je i počet mandátů, který je jí přidělen

- protože toto pravidlo platí pro všechny strany bez ohledu na jejich velikost, umožňuje zastoupení v Parlamentu i pro menší strany

- pro vstup do Parlamentu je stanovena určitá hranice, u nás minimum je 5 %

V ČR je každá z komor Parlamentu volena odlišným volebním systémem – poslanci proporcionálně, senátoři většinovým systémem. Volby vyhlašuje Prezident ČR.

2. Člověk a právo

2.1 Pojem a význam práva

Právo = soubor předpisů, kterými se řídí život společnosti

- právní normy upravují vztahy v dané společnosti a určují, jak se jejich členové mají chovat

- dodržování právních norem je vynutitelné státní mocí ( soudy, policie )

Druhy práva:

1) objektivní – vymezuje všechny obecné pojmy a definice

- např. zákony, vládní nařízení a vyhlášky

2) subjektivní – souhrn možností chovat se tak, jak to vymezuje právní norma = nárok účastníka právního vztahu

Vznik práva:

- nejprve nepsaná podoba, tzv. zvykové = obyčejové právo

- po vzniku nejstarších států vzniká v průběhu vývoje právo v podobě písemných předpisů = zákonů

Úkol práva:

- zabezpečit každému občanovi jistý okruh činností, ve kterém může jednat podle své vůle

- zároveň je ale úkolem také tyto činnosti omezovat, aby ostatní občané nebyli poškozeni

2.2 Právní stát

- vymezuje práva a povinnosti občanů

- stát slouží občanovi – nikoli naopak !!!

- Právní stát je takový stát, ve kterém právo stojí nad státem.

Znaky právního státu:

Suverenita lidu – zajištění zájmu občanů

Zákonnost – podřízení všech právních subjektů

Garantování základních práv a svobod – stát musí poskytovat občanům základní právní ochranu

Právní jistota – je dána stabilním právním řádem

Omezení zásahů státu do svobody jedince – jedinci je dovoleno vše, co není zákonem zakázáno

Dělba a kontrola moci – moc zákonodárná, výkonná, soudní

Legitimita státní moci – veřejné funkce jsou obsazovány v souladu se zákonem a veřejní činitelé pracují podle demokratických principů

2.3 Právní řád

- souhrn jednotlivých právních předpisů, které platí n území daného státu

- patří sem – Ústava, ústavní zákony, ostatní zákony, nařízení vlády, vyhlášky

Vztah mezi občanem a státem:

- občané mohou činit vše, co jim zákony výslovně nezakazují

- stát může konat jedině to, co mu zákony výslovně dovolují ( domovní prohlídka )

Orgány právní ochrany

Soustava soudců

- Nejvyšší soud – vrcholný soudní orgán, sleduje rozhodnutí vrchních soudů a zajišťuje zákonnost

- Vrchní soudy

- Krajské soudy – druhý stupeň soustavy, rozhoduje o věcech právně složitých

- Okresní soudy – nejnižší orgány, projednávají věci patřící do oblasti občanskoprávních, pracovních, rodinných, obchodních a hospodářských vztahů

Mimo soustavu stojí Ústavní soud, který dohlíží na dodržování ústavnosti v zemi. Rozhoduje např. o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodními smlouvami. (Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.)

Soudce

- smí jím být pouze bezúhonný občan starší 25 let s VŠ právnickým vzděláním a justiční zkouškou

- jmenuje jej prezident republiky doživotně

- své funkce se ujímá složením slibu

- rozhoduje buď jako samosoudce nebo v senátu ( samosoudci vystupují ve většině civilních záležitostí; senát je zpravidla tříčlenný a skládá se z předsedy soudu a přísedících )

Státní zastupitelství

- podílí se na právní ochraně, upozorňují na nezákonnosti, stíhají trestné činy, dohlížejí na zachovávání zákonů, apod.

- podstatnou činností je oblast trestního řízení, podává jménem státu žalobu u soudu a zastupuje stát

Advokáti, notáři a daňoví poradci

- jejich úkolem je poskytovat právní pomoc

- právo na právní pomoc zaručuje Listina základních práv a svobod

Advokáti – poskytují právní pomoc v celém rozsahu, zastupují klienty před soudy, v trestním řízení může jako obhájce zastupovat obviněného pouze advokát.

Notáři – mají významné postavení v oblasti soukromého práva v rámci ochrany práv. K jejich činnosti patří např. sepisování veřejných listin o právních úkonech ( závěť, smlouvy ), osvědčování právně významných skutečností, ověření podpisu určité osoby, osvědčování průběhu losování. Poskytují právní porady nebo zastupování fyzických osob i právnických osob ve správním i občanském soudním řízení.

Daňoví poradci – poskytují právní pomoc a finančně ekonomické rady ve věcech daní, odvodů, poplatků.

Veřejný ochránce práv – OMBUDSMAN – je nezávislým orgánem právní ochrany.

2.4 Právní vztahy

Právní vztah – je vztah existující na základě práva a v souladu s právem

K existenci právního vztahu je třeba dvou podmínek:

- je dána právní norma (např. kupní smlouvy v občanském zákoníku)

- existuje právní skutečnost (uzavření kupní smlouvy)

Subjekty právních vztahů ( účastníci ):

- jsou ti, jimž v určitém právním vztahu vznikají práva a povinnosti

- Fyzické osoby – mají právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům

- Právnické osoby – organizace, společnosti, uměle vytvořené subjekty

- Orgány veřejné správy, stát a státní orgány

Právní způsobilost ( subjektivita ):

= umožňuje vstupovat do právních vztahů

1.) způsobilost k právům a povinnostem – vzniká narozením, trvá po celý život člověka a zaniká smrtí

2.) způsobilost k právním úkonům – závisí na věku občana a jeho duševním zdraví

- v občanském právu je způsobilý jedinec zletilý, tj. starší 18 let

- v pracovním právu vzniká způsobilost k právům a povinnostem a k většině právních úkonů dosažením 15 let

- pozn. soud může fyzickou osobu zbavit způsobilosti, případně ji omezit – duševní porucha

Právní subjektivita vzniká u právnické osoby založením nebo registrací v obchodním rejstříku.

2.5 Občanské soudní řízení

Občanské právo

- upravuje vzájemné vztahy mezi občany navzájem, fyzickými osobami a právnickými osobami a mezi nimi a státem

- stanovuje pravidla vlastnických poměrů a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti

- Základním pramenem je občanský zákoník

Občanský zákoník upravuje v jednotlivých částech:

- Vlastnická práva

- Dědická práva

- Závazková práva

Vlastnické právo

- zaručuje vlastníkovi oprávnění předmět svého vlastnictví držet, užívat a nakládat s ním ( prodat, darovat, zničit )

- vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zároveň však musí respektovat vlastnictví jiného

- vlastnictví věci lze nabýt především kupní, darovací nebo jinou smlouvou, příp. děděním

- kdo najde ztracenou věc, je povinen ji odevzdat vlastníkovi nebo státnímu orgánu ( nálezce má právo na nálezné )

- pokud vlastní věc více lidí, jedná se o podílové spoluvlastnictví

- manželství – majetek může vykonávat každý z manželů ( v závažných úkonech je však třeba souhlasu obou manželů )

Dědické právo

- řeší přechod majetku zemřelé osoby na pozůstalé

- dědí se dvěma způsoby: - ze zákona ( neexistuje závěť )nebo ze závěti

- závěť může člověk napsat vlastní rukou nebo ji zřídit za účasti svědků či ve formě notářského zápisu

- při dědictví ze zákona se dědí postupně ve čtyřech skupinách:

- první skupina - rovným dílem manžel zůstavitele a jeho děti

- druhá skupina – manžel, rodiče zemřelého a ti, kteří s ním žili alespoň rok před smrtí ve společné domácnosti

- třetí skupina – dědí sourozenci zemřelého a ti, kteří s ním žili ve společné domácnosti

- čtvrtá skupina – prarodiče zůstavitele či jejich děti

- potomka je možné vydědit neposkytl-li zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci nebo ve stáří, neprojevuje-li o zůstavitele opravdový zájem, byl-li odsouzen pro úmyslný trestný čin k odnětí svobody nejméně na 1 rok, vede-li trvale nezřízený život

- pokud se dědic dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli či jeho rodině

Závazkové právo

- vzniká ze smluv

- jedním ze základních pravidel je odpovědnost za vady, ten, kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc je nezávadná a lze ji použít podle ujednání ve smlouvě

- závazky zanikají včasným a řádným splněním, příp. dohodou

Občanské soudní řízení

- je právem upravený postup při rozhodování sporů v soukromoprávní oblasti ( upravuje je občanský soudní řád )

- řízení se zahajuje na návrh toho, kdo se domáhá rozhodnutí, tedy na základě žaloby

Účastníky jsou:

- navrhovatel ( žalobce ) – ten, kdo uplatňuje svá práva

- odpůrce ( žalovaný ) – ten, po kom je požadováno splnění povinnosti

Návrh musí obsahovat:

- označení žalobce i žalovaného ( jméno, bydliště ), vylíčení rozhodujících skutečností věci, návrhy důkazů k tvrzení žalobce a formulaci toho, čeho se navrhovatel domáhá.

Návrh může požadovat rozhodnutí ve věci:

- osobního vztahu – rozvodu manželství, prohlášení za mrtvého

- plnění, které vyplývá ze zákona či z právního vztahu – platby za dodané zboží, pokuty, náhrady škody

- určení, zda existuje právní vztah nebo práva – zda byla smlouva platně uzavřena

Soud rozhoduje ve věci samé ROZSUDKEM, případně USNESENÍM.

Proti rozhodnutí soudu je možné uplatnit opravné prostředky:

- řádné ( odvolání ) – dokud rozhodnutí nenabylo právní moci

- mimořádné ( obnova řízení, dovolání ) – po nabytá právní moci

2.6 Správní řízení

- je proces, v němž orgány státní správy rozhodují o právech nebo povinnostech občanů a organizací

- vedou je orgány státní správy, např. o povolení stavby rozhoduje stavební úřad, ve věcech daní jedná finanční úřad, …

- upravuje jej správní řád a další zvláštní předpisy ( stavební zákon, živnostenský zákon )

Účastníkem správního řízení může být fyzická i právnická osoba, a to:

- ten, o jehož právech a povinnostech se jedná – ten, kdo chce postavit na svém pozemku dům

- ten, jehož práva či povinnosti by mohla být rozhodnutím dotčena – majitel sousedního pozemku

- ten, kdo tvrdí, že správní rozhodnutí by mohlo omezit jeho práva – jiný soused, který tvrdí, že mu bude dům stínit zahradu

Účastníci se mohou dát zastupovat advokátem nebo jiným zástupcem, kterého si zvolí.

Fáze správního řízení:

- zahájení řízení – na písemný či ústní návrh účastníka

- průběh řízení – správní úřad zjišťuje všechny podstatné skutečnosti, provádí dokazování

- vydání rozhodnutí – které obsahuje výrok, odůvodnění a poučení

Správní úřady jsou povinny dát občanům příležitost, aby mohli hájit svá práva a uplatnit své návrhy. Účastníci řízení mohou mezi sebou uzavřít smír.

Existuje možnost opravných prostředků, proti rozhodnutí správního orgánu se může účastník řízení odvolat.

Mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení, které se zahajuje na návrh účastníka řízení, pokud vyšly najevo nové důkazy.

2.7 Trestní právo

Charakteristika:

- chrání společenské a státní zřízení České republiky

- jedná se o souhrn norem podle nichž dochází k trestání fyzických osob za závažná provinění proti společenským individuálním zájmům ( posuzování viny a trestů )

- informuje o přestupcích, které mohou být trestnými činy, přestupky

Rozdělení:

1) trestní právo hmotné – upravuje jej trestní zákon, obsahuje právní normy o podmínkách a způsoby trestání ( trestní čin, trestní odpovědnost, výšky trestu )

2) trestní právo procesní – upravuje jej trestní řád, obsahuje postupy při zajišťování trestních činů a jejich pachatelů ( vyšetřování, proces před soudem a výkon trestu )

Trestný čin:

- je čin pro společnost nebezpečný, je možné za něj uložit pouze trest, který je uvedený v trestním řádu ( za trestný čin může být považován i čin spáchaný neúmyslně, z nedbalosti )

- plná trestní zodpovědnost začíná dovršením 18 let, základní trestní odpovědnost začíná dovršením 15 let ( od 15 do 18 let = mladistvý ) – může být postaven před soud i odsouzen, ale může mu být uložena ochranná výchova ve výchovném zařízení

- kromě nedostatku věku je trestní odpovědnost vyloučena nepříčetností pachatele ( duševní choroba ), nutná obrana, krajní nouze

Rozdělení:

1.) proti republice – vlastizrada, vyzvědačství, teror

2.) hospodářské – padělání peněz, neoprávněné podnikání

3.) proti pořádku ve věcech veřejných – útok na veřejného činitele, úplatkářství, křivá výpověď

4.) obecně nebezpečné – ohrožení životního prostředí, bezpečnosti letadla

5.) hrubě narušující občanské soužití – opilství, výtržnictví, hanobení rasy a národa

6.) proti rodině a mládeži – opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy

7.) proti životu a zdraví – vražda, ublížení na zdraví

8.) proti svobodě a lidské důstojnosti – omezování osobní svobody, loupež, znásilnění

9.) proti majetku – krádež, podvod

10.) proti lidskosti – mučení, válečná kru


Mek-3 občanka

Plán  učiva  III.  ročníku

 

1) Stát a jeho funkce

2) Národy a státy

3) Historie české státnosti

4) Vznik a vývoj Československa 1918

5) 1938 – Mnichov a likvidace první republiky

6) Okupace Německem 1939 – 1945

7) II. světová válka

8) Osvobození 1945 a poválečný stav

9) 1948 – nastolení komunistické diktatury a charakteristika režimu v 50. letech

10) 1968 – pokus o reformu socialismu

11) Okupace a tzv. normalizace

12) Listopad 1989

13) Rozdělení Československa 1993

14) Symboly české státnosti

15) EU, Evropská integrace, zapojování ČR do EU

16) NATO

17) OSN

18) Globální problémy soudobého světa, důsledky globalizace

 

Člověk jako občan v demokratickém státě

1.1  Stát a jeho funkce

 

Stát je forma politické organizace lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek. Státní moc je nezávislá, neodvozená od žádné jiné ( suverenita a svrchovanost ).

 

Charakteristické znaky státu:

- organizace státu – soustava státních orgánů vykonávajících moc a správu ( státní aparát )

- právo prostředek pro stanovení obecně závazných hospodářských a kulturních úkolů, pravidel a mezí chování lidí

- území a obyvatelstvo

- státní suverenita ( vnější a vnitřní – bývá omezována )

 

Funkce státu:

- vnitřní funkce:

J bezpečnostní – zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku

J právní – zajištění respektování právního řádu

J ekonomická – chod ekonomiky

J sociální – zajištění občanů v nemoci, stáří, nezaměstnanosti

J kulturní – péče o kulturní dědictví, rozvoj kultury, školství, vědy a výchovy

 

- vnější funkce:

J zajištění vztahů s dalšími státy – diplomacie

J zahraniční obchod

J ochrana území, boj za světový mír a mezinárodní bezpečnost ( terorismus )

 

Stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu, může však dobrovolně převzít závazky vyplývající z členství v nadstátních organizacích.

 

 

1. 2 Národy a státy

 

 Národ je společenství lidí se společným jazykem, hlásících se ke stejným národním tradicím a zájmům. Existence národa je dána buď vlastním státem nebo federativním statutem v rámci vícenárodního státu.

 

 Národnost je charakterizována společným jazykem, vírou a zvyklostmi. Je to příslušnost k určitému národu.

 

 Národní stát je útvar vytvořený jako politická organizace určitým národem.

 

 Národní příslušnost získává člověk narozením, přijetím určitého životního stylu a přiznáním státního občanství.

 

 Národnostní menšina je společenství občanů žijících na území určitého státu, kteří se odlišují od ostatních obyvatel etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi ( v ČR jsou specifickou menšinou Romové – národ bez vlastního státu, rozptýlený po celém světě ).

 

 Xenofobie – vyhrocený odpor a nedůvěra k cizincům a strach z nich

 Rasismus – je pronásledování, případně snaha o likvidaci tzv. méněcenné rasy.

 

 

1.3 Historie české státnosti

 

 Státnost – ideová podstata státu, představuje vědomí sounáležitosti občanů a zahrnuje tradice státu.

 

 Slované přišli na naše území v několika vlnách na začátku 6. století a splynuli s původním obyvatelstvem (Bójové – odtud název Bohemia).

 

 9. a poč. 10. století – prvním útvarem na našem území je Velkomoravská říše.

Rok 863 – příchod Konstantina a Metoděje (písmo – hlaholice, jazyk – staroslověnština).

Mocenský stát zničen příchodem Maďarů – centrem dalšího vývoje v českých zemích se stala Praha – vláda Přemyslovců.

 

r. 995 – vznikl Přemyslovský stát (spojil území Čech a Moravy)

přelom 12. a 13. století – za vlády Přemysla Otakara I. získaly Čechy dědičný královský titul (potvrzen Zlatou bulou sicilskou r. 1212)

14. století – vláda Karla IV. (císař římský) – právně sjednotil české území – vznikla země Koruny české – mimořádná péče o Prahu, hospodářské a kulturní povznesení českého státu

 

1458 – zvolen prvním panovníkem bez ohledu na původ – Jiří z Poděbrad

 

1526 – na trůn nastoupili Habsburkové – Země Koruny české byly až do roku 1918 součástí soustátí, které tvořily ještě rakouské země, Uhry a další území.

 

1620 – bitva na Bílé hoře – porážka českých stavů, hospodářské zbídačení státu a jeho opoždění za Evropou, první totalitní režim na našem území, český národ byl existenčně ohrožen, zrovnoprávnění češtiny s němčinou.

 

Národní obrození – požadavek záchrany a rozvoje národního jazyka, začal se obnovovat spisovný český jazyk a prosazovat do literatury, vědy a veřejného života (Dobrovský, Jungmann, Palacký, Šafařík).

 

Země Koruny české byly až do roku 1918 součástí Rakousko-Uherska.

 

 

1.4 Vznik a vývoj Československa

 

- mezníkem ve vývoji Evropy se stala I. světová válka (1914-1918)

- vznikaly první koncepce českého státu, který nebyl součástí rakouské monarchie

- za rozbití Rakouska a vytvoření suverénního českého státu bojoval v emigraci Tomáš Garrigue Masaryk

- v Čechách našel podporu v tajné organizaci zvané MAFIE vedené Edvardem Benešem

- v roce 1916 sestavil společně s Milanem Rastislavem Štefánkem Československou národní radu jako hlavní orgán protirakouského odboje

- postupně získávali podporu západních mocností, zejména USA, Francie a Velké Británie

- po porážce Rakousko-Uherska na podzim 1918 získaly utlačované národy politickou autonomii

- 28. říjen 1918 vyhlášena samostatnost českého státu